V pátek 10.7.2009 jsme vyrazili s mamkou a bráchou za kamarádkami učitelkami z naší školy, kam já chodím a kde mamka učí. Sraz byl u jedné z nich v nedalekém maličkém městě/vesnici Křižínkově. Jelikož si nedávno pořídili štěňátko hladkosrstého teriéra, vzali jsme taky Sárču. Ráno jsem dobalila poslední věci a vyšli jsme směr nádraží, odkud jsme měli dojet do Níhova. Byla to Sárčina první cesta vlakem, a jestlikož by každý vlak, co projede kolem našeho domu sleduje z okna a nejradši by ho pásla, byli jsme zvědaví, jak to zvládne. Hned v nádražní hale odmítla košíček, a tak jsme teda se Sárkou a s košíčkem v ruce došli až na nádraží. Tam se celkem bála, museli jsme ji vynést do schodů a když přijel vlak, tak ji vzít do náruče, ale byla úplně zlatá, cestu zvládla naprosto bez problému a byla moc hodná. Taky okouzlila pana průvodčího, který jí doslovně ,,vrátil" její jízdenku, kterou od něho ochotně přebrala do zubů a následně zmačkala. Pak už jsme dorazili na místo, kde na nás čekali ostatní. Všichni jsme se dostali do Křižínkova. Sárča si s teriérem Terezkou rozuměla, ale byla na ňu moc velká, Terka ju občas provokovala, ale Sárka se nedala. Ovšem Terynka taky ne - když ležela na zemi a nad sebou měla Sárku, tak se jí aspoň pokusila kousnout jejíma jehličkama do noh